Reference

Vřelý dík za knížku, je krásná! Slovesně i výtvarně.“ — Vít Slíva o sbírce Té nula (2021)


„Podle mého jsme v oku poezie.“ — Milena Fucimanová v recenzi na sbírku Jsem v rozpacích (dybbuk, 2015)


ROZHOVOR

Rozhovor se Standou Černým pořídila Kristýna Svidroňová, a to u příležitosti pokusu získat v roce 2018 peníze na vydání sbírky prostřednictvím crowdfundingu. Texty z té doby jsou součástí poslední básnické sbírky Té nula. 

Standa Černý. Foto Soňa Pokorná.

Co tě vedlo k psaní veršů, které chceš aktuálně vydat?

Pud sebezáchovy.

Je nějaká zajímavá příhoda, která souvisí s básní, kterou jsi napsal?

Mnoho. Za většinou z nich je příhoda či intimní okolnost. Některé básně jsou příhoda sama, ale abych byl konkrétní… “Hleď, zase to neznámo, s kterým se už tolik známe,” odkazuje jako jeden z mnoha veršů na prožitky z nekonečných nočních směn v prostředí velkoobchodu s koloniálem a nápoji ve Šternberku, které dokážu přirovnat snad jen k zážitkům z války, kterou neznám. Na pochodu mezi půlnocí a svítáním k přepracovanému, vystresovanému, nezřídka promrzlému, poníženému člověku přicházejí různé milosrdné běsy…

Jak jsi vymyslel název sbírky: Skoro celé sdělení?

Původní název zní Statu non sensus, neboli Zatím beze smyslu. Skoro celé sdělení by měla být stravitelnější variace téhož. Taky obsahuje tragédii nedokonavosti, neúplnosti a poznatelnosti pohříchu zpětné, tudíž pozdní.

Jak to probíhá, když píšeš báseň, napíšeš ji na první zátah? Jak bys popsal svůj tvůrčí proces?

Tvůrčí proces je ta pravá duchovní metalurgie a z podstaty věci vždy tak trochu tajemství. A ne, nikdy nic nenapíšu na první zátah. Dílem textu je umění pokory.

Kdy jsi napsal svou první báseň, nebo cokoli k začátkům.

První báseň jsem napsal asi tak v šestnácti letech o přestávce mezi vyučováním a byla o čaji.

Nejtrapnější moment, do kterého tě tvá poezie dostala.

Je to mimo jiné i poezie, která učí, že nic lidského není trapné. Samozřejmě bych si mohl připadat trapně za to, že v souvislosti s financováním vydání sbírky propaguju své výtvory, ale víte co? Děti jsou nevinné.

Proč by měli lidi číst tvou poslední sbírku?

Protože se v ní určitě najdou.

Co si myslíš o recenzích předchozích sbírek, jak bys na ně reagoval?

Myslím si, že každá z nich měla v něčem pravdu, a v něčem jiném ne. Trochu mě mrzí obtížný styl, jakým byly většinou psané. Rád bych, aby se recenze současných básnických sbírek objevovali víc na stránkách bloggerů, v kulturních rubrikách online deníků, ve vlozích, na youtube a v mikrorecenzích i pod příspěvky na Instagramu třeba. Nelíbí se mi atmosféra výlučnosti, kterou kolem toho cítím. Ani složitá poezie není složitá a psát o ní může být taky zábava.

Co tvoji a oblíbení autoři? Klidně aktuální.

Aktuálně miluju výbor z básní Petra Motýla Jako černá perla v uhlí, který vydal Protimluv. Nejlepší sbírka z tvorby současných autorů je podle mě 64 Daniela Hradeckého a nedávno jsem s radostí zjistil, že v tom názoru nejsem sám.

Může mít básník smysl pro humor? A máš ho i ty?

Měl by aspoň předstírat, že ho má. Ale z některých humorů může být jednomu do pláče.

Vystupuješ rád na autorských čteních? Které bylo pro tebe nejhorší a které nejlepší? 

Nejsem teatrální, i když… Rozhodl jsem se, že budu napříště už vždy vyžadovat mikrofon. Nejlepší byl křest sbírky Jsem v rozpacích ve Šternberku.

Co bys vzkázal budoucím autorům, básníkům, básnířkám?

Učte se raději programovat.

Co si myslíš o současné poezii?

Mohl bych o konkrétních příkladech uvést, jestli tam cítím něco svěžího, ryzího, zásadního, nebo jen manýru. Ale takhle nevím. Vím ovšem co si myslím, že současné české poezii neprospívá. Vazby na osoby, autorské okruhy, časopisy, místa či regiony. A požadavek lidsky si sedět je nesmysl. To říkám z pozice člověka, kterého nikdo osobně nezná; kromě jeho devítiletých dcer tedy.